| IM MEMORIAM |
| tato stránka je věnována našim pejskům, kteří již nejsou mezi námi..... |
| Jen málokdo se opravdu smíří s tím, že by smrt měla znamenat úplný konec. Tělo může umřít,
ale opravdu zmizí všechna láska, kterou dotyčný rozdával i přijímal? A tak si lidé v průběhu dějin vytvořili celou řadu
představ, kterými si vysvětlují osud duše, jejíž tělo zemřelo. Nejčastěji jde o pocit, že bytosti, které jsme milovali
a kteří milovali nás, nikdy úplně neodejdou a buď nad námi odkudsi bdí nebo na nás někde čekají.
Víra v to, že ti kdo odešli jen s láskou čekají na nás ostatní na nějakém velmi příjemném
místě, v sobě totiž obsahuje nesmírnou útěchu. A tu ti osiřelí prostě moc a moc potřebují.
Tak vznikla i LEGENDA O DUHOVÉM MOSTĚ a já jí věřím...... V nebi je místo zvané Duhový most. Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvlášť blízké, odchází přes Duhový most. Jsou tam louky a kopce, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Je tam spousta jídla, vody a slunečního svitu a všichni se tam cítí příjemně a pohodlně. Ten, kdo byl starý je opět mladý a ten kdo byl nemocen, je opět zdráv. Všichni jsou plni života tak, jak si je pamatujeme ve svých snech. Všichni jsou za Duhovým mostem šťastni a spokojeni, ale přece jenom tam každému něco chybí - každý z nich postrádá někoho opravdu blízkého, někoho, koho zanechal tak daleko....... Všichni běhají a hrají si dohromady, ale pak přijde den, kdy se někdo z nich náhle zastaví a zahledí do dálky. Jeho jasné oči zpozorní, jeho tělo se nedočkavě zachvěje. Náhle se oddělí od skupiny kamarádů a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. A tak Tě nalezne - konečně se se svým nezapomenutelným psím kamarádem setkáváš v bláznivém radostném přivítání a již nikdy Vás nic nerozdělí. Šťastné psí polibky přes celou tvář, tvoje ruce opět objímají milovaného druha, znovu se díváš do těch věrných očí plných lásky. Tak dlouho jsi svého kamaráda postrádal, ale nikdy jsi na něho nezapomněl. A tehdy překročíte Duhový most spolu...... |
| TORRIKA DEBYRÓ |
13.9.1987 - 25.3.2001
|
| Moje první fenečka, zakladatelka chovatelské stanice " z Ungeltu". Mimořádně temperamentní a pracovitý tvoreček, s jehož pomocí jsem nahlédla do tajů sportovní kynologie. Byla zde s námi úctyhodných 13 a půl roku..... |
| :: galerie |
| CECILKA Z UNGELTU |
24.3.1994 - 28.6.2006
|
| Dcera legendárního Radamese Debyró. Byla nedostižnou chůvou mého syna, ale i výbornou psí mámou a později stejně tak výbornou a pečlivou babičkou a prababičkou dalších generací "ungelťáčků". Cecilka s námi prožila 12 a čtvrt roku báječného psího života - laskavá a milující až do konce svých dnů...... |
| :: galerie |
| LAURA Z UNGELTU |
6.9.2004 - 7.12.2005
|
| Veškeré naděje, které jsem vkládala do této povahově mimořádné fenečky, zničila těžká a zákeřná nemoc, nad kterou se nedalo vyhrát. Její odchod byl náhlý, velmi předčasný a pro mne jen těžko akceptovatelný. Laurinka s námi byla pouze 15 měsíců........ |
| :: galerie |
| PRETTY Z UNGELTU |
30.12.2005 - 13.10.2007
|
| Prettynka - "Petík", fenečka velkého vzrůstu a silného charakteru. Jako by podvědomě cítila, že bude mít na tomto světě vyměřen kratší čas než většina pejsků....... Našim životem prolétla jako neřízená střela, žila krátce, ale velmi intenzivně a naplno. Prettynko - holčičko moje statečná - nikdy na tebe nezapomenu! |
| :: galerie |
| ERŽIKA Z UNGELTU |
26.11.1998 - 05.06.2008
|
| Eržika byla od počátku až do konce svého života vůdčí fenou mé smečky. Výrazná osobnost, kterou všichni respektovali. Znovu a znovu se budu s úctou a obdivem sklánět nad jejími kvalitami chovné feny. Jen díky ní jsem odchovala první šampiony "z Ungeltu". Erža s námi byla téměř 10 let. Odešla rychle, náhle, nečekaně. Pro mne je ale stále tady - díky svým dcerám, které mi zde zanechala ... |
| :: galerie |
| Ch. CHAGY Z UNGELTU |
28.10.2002 - 20.9.2011
|
| Už když se narodila - vypadala mezi svými 10 sourozenci "jinak" - mrňousek s krásně modelovanou hlavičkou a líbivě rozloženými bílými znaky. A skutečně ani v dospělosti nic ze své líbivosti neztratila. Chagynka pro mne bude vždy znamenat ideál boxera - v její osobnosti se spojil téměř dokonalý exteriér spolu s úžasnou povahou. Nikdy v životě nebyla nemocná a já tiše doufala, že se z její společnosti budu těšit ještě řadu let. Zhoubná nemoc přišla náhle a Čajdu připravila o život během jediného měsíce . . . Zůstávají mi po ní jen vzpomínky na všechny úspěchy a krásné chvíle, co jsme společně prožily . . . |
| :: galerie |
